... VÍČKA PRO ELIŠKU ...

Žádost od maminky Elišky…

Moje dcera Eliška se narodila 4.11.2010 v 31. týdnu těhotenství a ihned po porodu ji lékaři transportovali do Dětské nemocnice v Brně. Eliška neměla sací reflex a kvůli potížím s polykáním jí lékaři zavedli vývod z bříška, krmila jsem ji přes hadičku rovnou do žaludku. Postupně se ale jako větší problém ukázalo to, že zapomínala dýchat, takže jí lékaři provedli tracheotomii a musela se naučit dýchat přes trubičku v krku. Domů jsem si ji poprvé od porodu přivezla, když byly Elišce čtyři měsíce.

Eliška byla už od mala bojovnice, postupně se naučila jíst i pít pusou a lékaři mohli odstranit vývod z bříška, kvůli potížím s dýcháním a častý infekcím jsme ale na odstranění dýchací trubičky čekaly až do Eliščiných 16 měsíců. To jsem ji poprvé slyšela křičet a Eliška se mohla začít učit mluvit.Těšily jsme se, až budeme moci třeba plavat a dělat vše ostatní jako zdravé děti. Vypadalo to všechno skvěle a obě jsme v tu dobu byly opravdu šťastné. Vydrželo to ale pouhé dva měsíce.

Týden před tím, než jsme měly jít na zašití otvoru po tracheotomii, Elišce zaskočilo sousto a přestala dýchat. Naštěstí jsme v té chvíli byly na návštěvě u mé mámy v práci, ve Speciální škole pro děti s více vadami v Blansku, kde nám hned na pomoc s oživováním přispěchali místní zdravotníci. Bohužel si zpočátku nikdo neuvědomil, že kyslík uniká otvorem po tracheotomii. Oživování trvalo skoro deset minut, přivolaní záchranáři Elišku intubovali, adrenalin jí přímo na místě vrtali rovnou do kolínka, ale ani po převozu na ARO Dětské nemocnice v Brně nebylo jasné, jestli vůbec přežije.

Z relativně normální holčičky, která běhala a zlobila jako ostatní děti a ve svém roce a půl kvůli tracheotomii teprve začínala mluvit, jsem najednou měla bezvládně ležící miminko, které mělo všechny končetiny zkroucené v křeči a nebylo ani schopné navázat oční kontakt nebo jinak komunikovat. Dýchání opět zajišťovala tracheotomie. Co bude, neuměl nikdo říci. Jasné bylo jen to, že mozek je kvůli nedostatku kyslíku poškozený, o následcích lékaři ještě nechtěli spekulovat. První tři týdny, kdy ležela na ARO, než alespoň částečně ustoupily křeče, bylo to nejhorší, co jsem zažila.

Eliška pak s diagnózou dětská mozková obrna strávila další měsíc v Ostravě na JIP. Tam podstoupila speciální terapii v hyperbarické komoře, která měla pomoci obnovit činnost mozku. V té chvíli nám lékaři řekli, že další vývoj bude záviset jen na tom, co a jak se nám podaří zrehabilitovat a rozcvičit. Domů jsem si vezla ležící miminko s ručičkami zaťatými v pěst, které se musí naučit všechno znovu. To bylo předloni v létě.

Od té doby Eliška absolvovala několik pobytů v léčebnách v Košumberku a v Boskovicích. Bohužel, vždy se pobyt zkomplikoval nějakou nemocí nebo infekcí, takže jsme nemohly cvičit tak intenzivně, jak by bylo potřeba.

Eliška měla v listopadu tři roky, zhruba rok už je opět bez tracheotomie a pomalu se učí mluvit, zatím ale pouze žvatlá jako miminko. Dělá ale i pokroky, chvíli už vydrží sedět, už si dokáže chytnout třeba rohlík, před pár dokonce nakreslila svůj první obrázek.

Výrazné zlepšení by teď mohl přinést pobyt ve specializovaném sanatoriu v Klimkovicích, kde léčí děti s mozkovou obrnou a využívají zde takzvanou nuceně navozenou terapii. Bohužel, čtrnáctidenní pobyt stojí zhruba 50 tisíc korun a doporučená délka pobytu je měsíc. Ideální navíc je rehabilitace opakovat několikrát do roka. A protože otec Elišky s námi nežije a nikdy nežila ani mi na ni péči o Elišku nic nepřispívá, nemám z čeho podobnou částku ušetřit.

Před pár týdny mě proto napadlo získat peníze díky sbírání víček z PET lahví. Začala mě s tím pomáhat jedna kamarádka a hlavně díky facebooku se do sbírání zapojují stále další a další známí, ale také třeba firmy, kavárny či restaurace. Někteří lidé mi vozí víčka rovnou k nám domů. V Brně ve firmě Hottech, která víčka vykupuje, má Eliška svůj účet a víčka tam na její jméno může odevzdat kdokoliv. Když někteří sběrači zjistili, že výkupní cena je 6,5 korun za kilogram, začali se nabízet, že by dali přednost přímému finančnímu příspěvku. Když vidím, jak úžasná je odezva a kolik lidí se už zapojilo, věřím, že se nám na pobyt v Klímkovicích podaří ušetřit. Mým snem je to, aby Eliška navzdory všemu, co se jí stalo, mohla opět sama chodit a běhat jako ostatní děti.

Šárka Adámková

Faceboové stránky Elišky: Eliška a sběr víček pro její léčbu

Článek na iDnes: Víčková mánie. Díky plastovým uzávěrům by mohla malá Eliška zase chodit

Dovolujeme si Vás tímto laskavě požádat o finanční pomoc na pobyt ve specializovaném sanatoriu v Klimkovicích, který je pro Elišku a její maminku v současné době velmi potřebný a věříme, že Vaše rozhodnutí podpořit je bude kladné.

Děkujeme.

Jak můžete pomoci? ...

Zaslání daru bankovním převodem

na účet Nadačního fondu Veronika (viz. Podpořte nás)
ČSOB, a.s. Blansko, číslo účtu: 228 743 425 / 0300
s uvedením variabilního symbolu projektu: 140202  !! důležité !!

Hotově na pokladnu nadačního fondu (viz. Kontakty)

 


Následně Vám vystavíme řádnou darovací smlouvu, na jejíž základě je možný odpočet od základu daně, podrobnosti (viz. Podpořte nás).

Veškeré takto přijaté finanční prostředky budou účelově vázány pro Elišku.

 

... Podporujeme
Občanské sdružení "Počítáte s námi?"
které funguje při
Základní škole speciální Blansko
Fotogalerie zobrazit více fotografií >>
Nadační fond Veronika - www.nfveronika.cz © 2009 - 2014 / webwesing: Luka